Vyrazili jsme na kolech do Rakouska. Odjezd 11.9.2000 ze Zbýšova, návrat 17.9. První noc jsme zůstali v kempu před Mikulovem u nádrže Vodní Mlýny a večer jsme se šli navštívit vinný sklípek, kterých je tam požehnaně. Nebylo to špatné, burčák se dal pít, škoda jen, že nás vinař natáhl. Člověk prostě musí dávat pozor všude.
   Druhý den jsme přes mikulovský přechod pronikli na rakouské území. Plánovali jsme cestu do Vídně a odtud k neusiedlerskému jezeru. Jeli jsme po hlavní silnici E 461, což bylo docela utrpení. Provoz byl extrémní a míjející kamióny dost nebezpečné. Další noc jsme zůstali v kempu v městečku Wilfersdorf. V kempu nikdo nebyl, takže pohoda. Poplatky taky nikdo nevybíral.
   Ve středu jsme chtěli dojet do Vídně a to se nám k večeru také podařilo. Zbývalo ještě přenocovat. Nakonec jsme asi ve 21.30 našli kemp v západní části V./Hütteldorf/. Měli jsme fakt dost a ještě mně prasknul nosič. Pěknej kemp, ale nikdo nás neviděl, a tak jsme opět neplatili. To jsme ještě nevěděli, co nás čeká ve finále této výpravy. Další den odjezd, ovšem ne k jezeru, ale jihozápadně do Alp. Nepodařilo se nám najít správnou cestu, a tak jsme se asi 3 hodiny vymotávali z Vídně. Docela opruz/zřejmě daň za nezaplacený kemp/. Dál jsme jeli přes Baden,Berndorf,Pernitz a někde v těchto místech jsme udělali další zastávku. Kemp jsme bohužel museli zaplatit a víno bylo taky předražené.
   V pátek vyjíždíme docela brzo a jedeme přes Gutenstein, St.Aegyd do Kernhofu. Je tady kemp a plánujeme na sobotu výstup na Göller/1766m/. Ráno pohoda, vyrážíme nalehko/ až moc/ a zdoláváme převýšení asi 1000m. Kolem druhé hod. jsme navrcholu a u kříže se fotíme. Je to bomba, krásný výhled. Po asi 20 min. začínám pozorovat ze západu přicházející tmavou hradbu mraků. Moc se mi to nelíbí a tak zvedáme kotvy. Jdeme, ale jinou zpáteční trasou. A to jsme neměli dělat. Po hodině a půl se strhla šílaná bouřka i s kroupama. To už jsme byli na silnici, jenže do kempu asi 5 km. Pochopitelně jsme neměli pláštěnky. Nikomu bych to nepřál zažít. V dešti úplně promočení a zmrzlí jsme po hodině doběhli do kempu, strhali ze sebe mokré hadry a okamžitě se šli vysprchovat v horké vodě. To bylo vysvobození a taky konec naší cesty. Ráno jsme se zbalili a rozhodli se, že pojedeme vlakem do St. Pöltenu, kam pro nás autem přijedou rodiče. Citelně se ochladilo a měli jsme většinu oblečení, včetně tenisek mokré. Tedy nejlepší řešení - odjezd. V St. Pöltenu jsme naložili kola a hurá zpátky do Čech.
   A to je všechno. Zmokli jsme ale i tak to byl zážitek. A hlavně - chybama se člověk učí!